rr


První písemná zmínka o Kladně je 700 let stará. Nic a nikdo, čili ani těžba černého uhlí ani ocelárny, jej za tu dobu neproslavily víc než Jaromír Jágr. Chlapec, jenž začínal v oddílu Pracovní zálohy Kladno, dospěl v hokejovou superstar a na přelomu tisíciletí se stal nejlepším útočníkem na světě. 

cizině vystřídal 12 klubů, v Česku však vždycky válel za rodné „Kladýnko“, ať už se tým jmenoval Poldi SONP, HC Rabat nebo Rytíři. Prvně uhranul diváky coby zelenáč s plexi krytem na přilbě před sametovou revolucí. Vrátil se jako vlasatá kometa NHL při její výluce na podzim 1994. Objevil se též při dalších dvou krizích nablýskané soutěže v letech 2004 a 2012, což vždy byla velká událost nejen pro město, nýbrž i pro celou ligu. Schyluje se k páté Jágrově kladenské šichtě, z čehož pětačtyřicetiletý veterán není dvakrát nadšený, neboť by raději ještě nastupoval v honosnějších arénách v Severní Americe. Jenže jeho anganžmá skončilo v Calgary předčasně, zájem o něj neprojevil ani žádný jiný klub z NHL. A tak se vrací domů, do důvěrně známé haly, kolem níž rostou modříny. Vyzkouší si druhou nejvyšší českou soutěž, odkud se jeho Rytíři čtvrtým rokem snaží probojovat zpátky mezi elitu. Jaké byly jeho předchozí kladenské epizody? Jágr kouří Spartu Odjakživa byl svéhlavý, někdy protivný. I proto si před čtvrtým semifinále play-off 1990 proti Spartě doma lehl. Unavený a otrávený, jak líčil ve své knize z Kladna do Ameriky: „Trenéři mi pořád něco vyčítali. Vedení klubu se naštvalo, protože jsem řekl, že po sezoně půjdu na vojnu. Byl jsem v mizerné náladě a ke všemu mě bolelo koleno.“ Rozhodl se, že se za stavu 1:2 v sérii hodí marod. Pak se ale na scéně jako deus ex machina zjevil Jágr starší a pravil: „Děláš si srandu? Obleč se a mazej na stadion.“ Asi nikoho Jaromír neuznává jako svého otce, takže poslechl a pádil do haly. Nechal si dát do kolena injekci a tehdy ještě s patnáctkou na zádech nasázel reprezentačnímu brankáři Petrovi Břízovi tři „fíky“. V partii s nenáviděným rivalem přispěl k obratu z 1:2 na 5:2 a ke srovnání série na 2:2. Čerstvě osmnáctiletý mládenec opět potvrdil, že v něm „něco“ vězí a Československý sport jeho galapředstavení ocenil titulkem „Jágr kouří Spartu.“ Autogramiáda na trestné Jiná éra. Podobná zápletka. Jágrovi se nechtělo trmácet do Ostravy poté, co si zahrál za Schalke ve třetí německé lize. „Nerozmyslel ses?“ ptal se jej táta, tehdy šéf klubu. 

Byl 7. leden 1995, spor vedení NHL s odbory NHLPA se blížil ke konci. A Jágr junior najednou pocítil chuť do Vítkovic vyrazit. „Klukům jsem večer navrhnul, že bychom mohli jít omrknout místní diskotéku,“ píše se v jeho knize. Teambuilding Kladeňákům prospěl, poněvadž druhý den v zoufale vyprodané aréně smetli domácí 7:2. Jágr dvakrát skóroval (jednou v oslabení) a dvakrát asistoval. Diváci aplaudovali hostům, podlehli Jágrmánii, někteří si při jeho posezení na trestné lavici přišli pro podpis. Číslo 68 poté ve zkrácené sezoně NHL poprvé vyhrálo bodování. Fantastická rozlučka Strhující drama a sladké vítězství se v restauraci U Lípy rozebíralo do rána. Nálada mezi hráči i fanoušky, jimž se do uzavřené společnosti povedlo vetřít, připomínala oslavu titulu. Vědělo se, že po utkání s Libercem se Jágr vydává na angažmá do Omsku. Kdo chtěl 5. listopadu 2004 sehnat lístek (za 60 korun na stání), čekala ho tuze těžká mise. 

rr
Ohodnoťte příspěvek